Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naši potkani...

4. 9. 2006
  • Co si pamatuji, potkánky jsme chovali už od jakživa a myslím, že by nebyl rok kdyby nás aspoň jeden mazel nedoprovázel!!! Bohužel už si úplně přesně nevzpomínám na jméno toho úplně prvního,ale tuším, že to mohlo být něco jako Tutítko.Pak následoval či následovala(opravdu nemám zdání) Chrastítko, poté dvě potkaní sestřičky Xena - nesmírně inteligentní dračice, jenž si od nás brala kaštánky a stavěla si z nich hnízdo a navíc ještě perfektní přítula...ale v životě asi opravdu nic krásného nemůže vydržet dlouho a asi po dvou letech jsme dostali oprávněné podezření na lebeční(neodstranitelný)nádor! Ovšem zato sestřička Fanta(giro) se dožila až požehnaného věku! Myslím, že možná přežila i svého nového přítele Romíka(Romualda:)), kterého jsme jí pořídili, aby lehčeji ustála smutek ze smrti své dlohodobé partnerky...(jestli si myslíte, že se spolu tyto dva krásní potkánci spářili a další nástupci byli z jejich potomstva, jste ne velkém omylu...nezmohli se ani na jeden vrh, ale po pravdě jsme za to možná byli i rádi!!!)
  • Matně si vzpomíná na situaci, za které se k nám dostali další dvě potkaní slečny. To už zase jednou naše hadí princeznička Božka dostala chuť na nějakého vypaseného chlupáče a taťka se vydal do zverimexu pro další ''oběť''(neříkam, že by mi to bylo zrovna po chuti, ale had je přece taky zvíře a bohužel s piškotem si nevystačí!!Samozřejmně ho nekrmíme našima milačkama!!!) Ale jako na potvoru se měla Božka nejspíš před slíkáním a nebo už možná něco tušila a ne a ne samici sežrat...dali jsme ji tedy do přepravky a... můžete třikrát hádat, do rána se mamče narodilo 13 rozkošných potkaňátek a my si nemohli alespoň dvě holčiny nenechat. Tak to byl příběh patřící Terce a Betce, kterým oboum nakonec život zkrátil nádor, kdy operaci sice přežili, ale narkóza u tak malinkého tvorečka, není zrovna to pravé ořechové...
  • Smutný osud doprovázel i malikého samečka Porgíska, kterého jsem si vydobila v den přijímacích zkoušek na gymnázium PORG. Jeho nemoc spočívala ve stovkách malých bradaviček, které měl na všech holých místech(uši, čumáček, ocas), ale později i v některých místech v srsti...užíval vitamínové inijekce od zvěrolékaře a tabletky lásky od nás všech...opustil mě na začátku prázdnin! Po této neblahé skušenosti s nemocnými ve zverimexu kupovanými zvířaty jsme se rozhodli navštívit registrovaný chov a pojmuli jsme potkánka s rodokmenem:))
  • Borůvka, to je moje nejkrásnější potkanice...moc ráda povídá a je to rozený dobrodruh(zdravíme naši sedačku:), bohužel ani ona nádoru neušla, ale po úspěšné operaci si bezproblému užívá dál.Avšak je to jen pár dní co jsme u ní objevili další. Takže těď aspoň vím, že ani chov není 100% záruka!!! Tím, ale příběh nekončí!Nevím, kdy přesně to mohlo být, ale uprostřed práznin táta objevil nádherného medvídka v nedalekém zverimexu a nemohl jinak než toho fešáka zamluvit. Druhý den už jsem pro něj kmitala s přepravkou a věděla, že by to byl hřích si ho nevzít!! První myšlenka byla dát ho dohromady s Borůvčkou, ale po nepěkných neschodách a uvědomnění, že by maličká rodila jako na běžícím pásu, jsem mu ze svého prázdninového kapasného a vydatného příspěvku rodičů koupila nádhernou luxusní klec... Ale protože je to opravdu velká klec, tak jsme nechtěli, aby tam Ponožkovi Shadow nebylo samotnému smutno a v kvalitním chovu jsme mu vybrali samečka Willa.Obrazek Tito dva potkaní kluci teď spolu obývají nádhernou klec žijící v rošťácké symbióze, ale mají se rádi!!!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pro nikolu...

(larvuška, 16. 4. 2007 17:42)

no jasne! potkani sou nejlepsi! muzem si psat i pres maila jestli chces! pu17sa@seznam.cz
mi tam muzes poslat fotecku ty tvy krasavice!

potkan

(nikola, 16. 4. 2007 11:00)

mám moc ráda potkany jestli můžu ráda bych si s nim s tebou popovídala.mám bílou.a jmenuje se jessi.mé číslo je 737 839 726
zavolej prosím nebo napiš SMS